Básník píše básně, poodkrývá v nich svůj postoj k životu, vystihuje co miluje, co ho svazuje.  Sochař do své sochy vkládá energii, která proudí z hloubi duše pomocí konečků jeho prstů. Malíř maluje obrazy, v nichž zrcadlí své pocity, vzpomínky, lásky a strasti.  Každému se do našich životních obrazů promítlo něco jiného, ale jedno máme všichni společné. LÁSKU. Každý jsme umělcem a pomocí lásky tvoříme kousek po kousku, pixel po pixelu, nádech za nádechem, to nejcennější umělecké dílo - SAMI SEBE.

Láska je tvorba. Láska je umění. Láska jsi ty, já, ona, on, to i ono. Proto jí tolik potřebujeme. Potřebujeme sebe vzájemně. Nekonečný kroužek lidského vývoje ve všech směrech. Po stopách tvoření sebe sama, šlápneme do stop tvoření druhých. Ty stopy se prolínají, mísí se jako barvy nanesené štětcem na plátno. Naše láska jsou ty barvy a výsledek je to, jak je dokážeme namíchat a jaký pocit přinesou našemu okolí.

Je čas skoncovat s pojmem TI OSTATNÍ. Žádní nejsou. JSME TO MY. Jen MY můžeme zajistit, aby se nám SPOLU žilo zase o něco krásněji. Proto prosíme, vezměme do rukou svou barvu lásky a malujme, jak nejlépe dokážeme.